Gajdoši z Kopanic

Články

Příznivce folkloru bude jistě zajímat informace, že vychází nová publikace národopisných fejetonů a reportáží Jiřího Jilíka. Pouť Slováckem začíná v Hroznové Lhotě v ateliéru výtvarníka Františka Pavlici, který novou knížku doprovází souborem malebných litografií. A odtud již vede naše cesta za „milovanými Horňáky“, na slavnosti i na košt „zelá“ do Velké nad Veličkou, dále na kuželovský „větrák“ za Františkem Okénkou a MUDr. Jendou Pavlíkem; zpět na Dolňácko do Strážnice, do dílny řezbáře Františka Gajdy i do zámeckého parku v době folklorního festivalu, do Kunovic za  rodinou míkovické stárky, do Topolné a do Opavy na „výhonkářskou svatbu“, na zabijačku do Nedakonic, do Starého Hrozenkova v době Kopaničářských slavností i do řady dalších míst na Slovácku, kde žijí zajímaví lidé, nositelé lidových tradic. Věřím, že to bude stejně pěkné putování jako v předchozí knížce.

Kniha Jdu Slováckem krásným II, ilustrovaná barevnými litografiemi Františka Pavlici, vyjde do Vánoc, distribuována bude začátkem prosince. Vzhledem k omezenému nákladu doporučujeme zájemcům a knihkupcům, aby si knihu objednali přímo u autora zde:  jiri.jilik@gmail.com

Kdo má vztah k Moravským Kopanicím, jistě ho potěší informace, že právě vyšla úplně  nová publikace, která  pojednává o této oblasti, zdejších obyvatelích a zejména o kopanickém nářečí. Jde o sbírku povídek, příběhů, vzpomínek, veršů a životních zkušeností a moudrostí, kterou sepsali a sestavili povětšinou sami Kopaničáři a zdejší rodáci. Její příprava trvala více než rok. Je psána převážně kopanicky, a až na pár výjimek jsou v knize dosud nepublikované texty různých místních autorů. Najdete zde navíc i kapitolku o historii území, část s popisem hlavních znaků nářečí, seznam místních přezdívek i fotografickou přílohu s černobílými historickými snímky. Pro ty, kteří kopanické výrazy neznají, je na konec knihy zařazen i malý kopanický slovníček.

Nedílnou součástí publikace je také CD se zvukovými nahrávkami nářečí. Na zvukovém nosiči jsou nahrány jednak některé povídky obsažené v knize, ale také autentické záznamy řeči pořízené přímo v terénu. Mluvené slovo se prolíná s krásnými kopaničárskými písněmi a melodiemi v podání místních interpretů, sborů a souborů.

Vydalo: Informační středisko pro rozvoj Moravských Kopanic, o.p.s.

ISBN 978-80-254-7891-2

16. – 18.7.2010 Starý Hrozenkov

Pátek 16. července 2010

18.00 SETKÁNÍ U LÍPY BRATRSTVÍ

18.45 SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ REKONSTRUOVANÉHO AREÁLU SLAVNOSTÍ

účinkují:  FS Kopaničár a Ženský sbor Čečera  Starý Hrozenkov

21.00 VII. SETKÁNÍ GAJDOŠŮ A GAJDOŠSKÝCH MUZIK (KULTURNÍ DŮM Starý Hrozenkov)

Gajdošská muzika Gajdoši z Kopanic

Gajdošská muzika ze Starého Poddvorova

Gajdoši Brno

PRDUS Pražské Dudácké Sdružení

Gajdošská muzika HURDA (PL)

Juraj Dufek a Lubomír Tatarka – Čalamacha  (SK)

Roman Bienik a Helena Záhradníková (SK)

Lindsay  a Irena Davidson (Skotsko, Polsko)

Sobota 17. července 2010 (Přírodní amfiteátr)

14.30 POŘAD FOLKÓRNÍCH SOUBORŮ A SKUPIN

Gajdoši a gajdošské muziky, Mužská zpěvácká skupina Chotár, FS KOMŇA, FSK KÝČER, SLOVÁCKÝ SOUBOR KYJOV, FKS VEČERNICA, FS KOPANIČÁR, FS OLŠAVA, FS VRŠATEC

20.30 ROBO KAISER A PETER MELUŠ, JOSEF NÁHLOVSKÝ

21.45 RICHARD KRAJČO A SKUPINA KRYŠTOF

23.00 OHŇOSTROJ A LIDOVÁ VESELICE

Půlnoční gajdování na pódiu u rybníka, Cimbálová muzika Strýci ze Strání, dechové hudby Drietomanka a Vracovjáci, skupiny MELL MELL, NEXT PAGE a GENERACE

Neděle 18. července 2010

10.30 SLAVNOSTNÍ MŠE SVATÁ

11.30 KONCERT DECHOVÉ HUDBY Hrozenčané

(Přírodní amfiteátr)

13.00 KONCERT DĚTSKÉ DECHOVÉ HUDBY Dolná Súča

13.30  POŘAD FOLKÓRNÍCH SOUBORŮ A SKUPIN

DFS ČAJKA, DFS KOPANIČÁRIK, DFS KOPANIČÁREK, DFS NEZABUDKY, FS PENTLA, FSK LATOVEC, FS SVĚTLOVAN, FS VÁH, FS Velká nad Veličkou, HCM Martina Hrbáče

17.30 JAVORY – HANA A PETR ULRYCHOVI

19.00 LIDOVÁ VESELICE

DECHOVÁ HUDBA Bodovanka a VSP BAND

OBECNÍ SÍŇ  STARÁ ŠKOLA č.p. 111 (naproti kostela)

TRADICE KOPANIČÁRSKÝCH SLAVNOSTÍ – VÝSTAVA FOTOGRAFIÍ, VÝTVARNÝCH DĚL A DOKUMENTŮ

(PŘÍSTUPNÁ PO DOBU SLAVNOSTÍ)

Lékař, malíř, hudebník a vzácný člověk MUDr. Jiří Holásek, původem z Poštorné (narozen v červnu 1935), se v tomto roce dožívá 75 let. Lékařskou fakultu v Brně ukončil v roce 1960. V mládí se věnoval aktivně řeckořímskému zápasu a potápění, ale přitom získal základy hudby a výtvarného umění. Dnes s úsměvem vzpomíná na své umělecké začátky: „Moje malířská kariéra začala trojkou z kreslení ve 3. třídě obecné školy. Můj vzácný, ale přísný otec hned na to nakoupil výtvarné materiály a donutil mne dvě hodiny denně kreslit a malovat podle zakoupených příruček.“ Vedle výtvarné činnosti a domácích povinností musel malý Jiříček na jeho příkaz také dvě hodiny denně cvičit na housle.

V době svých studií v Brně bydlel u svého dobrého přítele akad. malíře Aleše Černého (1920-1984) v ateliéru. Zde uprostřed voňavých pláten a barevných skic nasával J. Holásek do sebe skutečné umělecké prožitky a rozvíjel své malířské schopnosti. Oba umělci spolu sedávali do noci a diskutovali o malířské problematice, inspirovali se navzájem písněmi a hudbou, při které A. Černý často maloval.

Jubilant Jiří Holásek je též výborným muzikantem. Kromě houslí ovládá hru na varhany, gajdy, fujaru, grumle, cimbál a mnoho dalších hudebních nástrojů. Byl dlouholetým spolupracovníkem Fanoše Mikuleckého, byl aktivní při vzniku souboru „Břeclavan“, působil v souboru „Radost“ a v brněnském „Slováckém krúžku“. Po studiu na lékařské fakultě dostal umístěnku do Jeseníků, kde s těžkou pracovní náplní přišel desetiletý umělecký půst.

V roce 1969 mu byl povolen dvouletý studijní pobyt ve Švédsku. Později byl však vyzván, aby se vrátil domů. Neučinil tak z osobních a vědeckých důvodů a stal se emigrantem. Za nepřítomnosti byl odsouzen na dva roky vězení. Spolu s manželkou, lékařkou-ortopedkou, si po narození dvou synů, kteří dodnes ve Švédsku žijí se svými rodinami, zde vytvořili druhý domov. Srdcem však zůstal vždy J. Holásek moravský Podlužák. O tom svědčí i to, že si ve Švédsku založil cimbálovou muziku „Dunaj“, které byl primášem a s níž sklízel úspěchy na různých místech západní Evropy a USA

Pobyt ve Švédsku přinesl anesteziologovi z Břeclavska profesní růst. Vymyslel a přihlásil pět lékařských patentů, byl členem týmu, který pečoval o tehdejšího švédského krále Gustava VI. Adolfa a stal se jeho osobním přítelem, pracoval na klinice chronické bolesti, studoval v Číně akupunkturu. Za svého 25letého pobytu ve Skandinávii oživil nejen své muzikantství, ale také výtvarné umění. Studoval 4 roky privátně umění na Geleborské škole, kde se později stal učitelem. Zasedal v několika uměleckých radách a komisích a vyučoval výtvarné obory v četných vzdělávacích organizacích.
Své rozsáhlé malířské a sochařské dílo vystavoval ve Švédsku, USA, Velké Británii, Španělsku, Portugalsku, v ostatních skandinávských zemích a také v Itálii, Švýcarsku a na Slovensku. Jeho dílo najdeme i v soukromých sbírkách mnoha milovníků výtvarného umění.

Opět s typickým šibalským úsměvem na rtech uvádí: „Za svůj největší umělecký úspěch považuji krádež své bronzové sochy při výstavě ve Westminsterské galerii v Londýně. Byla to první a poslední loupež v této světové galerii.“

Ve své výtvarné tvorbě zachycoval náladu a proměny švédské krajiny a přírody, a dnes také svého rodného Podluží, kam se po sametové revoluci brzy vrátil. Své krajinářské náměty čerpá v oblasti Mikulovska a Pálavy. Malířským štětcem umně zachycuje mizející svět – staré stavby a lidovou architekturu v okolí Sedlece, kde dnes žije.  Ze Švédska si přivezl oblibu v malování květinových vzorů, zachycených svěžími barvami v odvážných barevných kombinacích a osvětlení.

Po návratu domů byl se svou švédskou cimbálovou muzikou přijat prezidentem republiky Václavem Havlem. Později byl však velmi rozčarován svým přijetím doma. Bohaté lékařské znalosti a zkušenosti a dvacetiletou praxi nabídl ministerstvu zdravotnictví. Byl však odmítnut, a dnes si nemůže sám předepsat ani aspirin. Nikdo jej jako lékaře nezaměstnal…

MUDr. Jiří Holásek je zvyklý tvrdě pracovat, na svou rodnou zem nezanevřel, a protože nedokáže sedět se založenýma rukama, plně se dnes věnuje své malířské zálibě v sedleckém ateliéru. Zde působí také jako varhaník v místním kostele, ale je především muzikantem v cimbálové muzice „Fialka“ z Hodonína, která spolupracuje s dětským souborem „Kordulka“ ze Starého Poddvorova.

Jiří Holásek je člověk vysokých kvalit. Není jen odborníkem v mnoha oborech, ale je i velmi dobrý a veselý člověk, chápavý, milující a tolerantní.
Má rád všechny lidi, a především děti. Jiří Holásek je člověkem hluboce věřícím. Ve Švédsku, které je zemí protestantskou, spolupracoval jako katolík s Vatikánem a jak on sám říká, že jeho největším životním zážitkem byla audience u papeže Jana Pavla II..

Malíř a muzikant, jubilant MUDr. Jiří Holásek, naši besedu po přečtení svého profilu otevřel vzácným glosováním:“Cítím se po přečtení tvého textu jako vdova na pohřbu, která po slovech rozloučení, které o zesnulém manželovi přednesl smuteční řečník, řekla svým plačícím dětem: Děcka, poďme pryč! Zme na cizím pohrebě!“.

Jiří Holásek je nejen výborný člověk, ale také vypravěč, který se nerad chlubí, raději beseduje, vypráví, sděluje své zkušenosti a… chválí druhé.

Foto: Jiří Gabrhel

Rozhovor s MUDr. Jiřím Holáskem naleznete v druhé části magazínu BABYLON zde:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1131721572-babylon/410236100154008/

V zájmu oživování a udržování gajdošských tradicí se v obci Malá Lehota každoročně scházejí gajdoši, gajdošské muziky, výrobcové lidových hudebních nástrojů a lidé, kteří mají rádi lidovou písničku.

Tento gajdošský festival má bohatou historii a těší se velkému zájmu nejen z řad účastníků, ale i široké veřejnosti a sdělovacích prostředků. Gajdošské fašiangy se konají podle katolického kalendáře každoročně poslední pátek před Popeleční středou.

Letos se festival konal 12.2.2010

Místní „krojovaní fašiangovníci“ prošli celou vesnici od domu k domu, na nikoho nezapomněli. Odpoledne proběhlo  vystoupení dětských souborů a večer byl  zaměřený na fašaňkové zvyky.

V letošním programu vystoupilo asi 30 gajdošů a výrobců lidových hudebních nástrojů z celého Slovenska, dále gajdoši z Čech, Moravy i z Francie.

Bernard Garaj

V nejsevernější obci Slovenska, Oravské Polhoře, probíhal ve dnech 10. – 12.9.2009

X. ročník gajdošského festivalu Gajdovačka 2009.

Jubilejní ročník gajdošského setkání, na které se těší mnoho muzikantů. Když se řekne Gajdovačka, mluví se o překrásném festivalu, kde se vždy setkává spousta kamarádů, bravurních a zároveň skromných muzikantů, dobrých lidí upřímného srdce. Mladší zájemci o gajdošskou muziku mají možnost poslouchat velmi zajímavé rozpravy zkušených gajdošů. Výrobci nástrojů si vyměňují poznatky, muzikanti si povídají zážitky za uplynulý rok. To všechno je Gajdovačka.

Gajdovačka je také přehlídka mnoha druhů a typů dud, gajd a dalších nástrojů z různých regionů a krajin světa. A nechybí ani malá škola – seznámení se s nástrojem a základy  hry na gajdy či dudy – každý rok z jiné oblasti. Zde divák vidí cifry gajdošů, které se u mnohých předávají z otce na syna již po několik generací. Slyší zemité projevy lidové muziky v prastaré podobě. Pozoruje, jak se mladí muzikanti neustále zlepšují. To je Gajdovačka, svátek muzikantů, které spojují gajdy.

Pro nejen začínající gajdoše vyšel v hudebním nakladatelství Salve Regina zbrusu nový gajdošský zpěvník.

Důvodů pro vytvoření tohoto zpěvníku bylo hned několik. Snad nejpodstatnějším je, že při hledání ve zpěvnících je nutno respektovat tónový rozsah gajd a jejich tóninovou strnulost, což hledání značně ztěžuje. Spolu s neobvyklým a u jiných nástrojů nepoužívaným prstokladem se tak gajdy stávají pro mnohé čímsi archaickým až záhadným.

Zpěvník vznikl především z potřeb a přání začínajících gajdošů a zájemců o tento druh lidové písně. Zároveň však může být zajímavý i pro gajdoše zkušené, kteří zatouží poznat a zahrát si melodie i jiného než vlastního regionu. Z příspěvků gajdošů a gajdošských muzik, které v současnosti působí na Moravě a ve Slezsku a dalších písňových sbírek vybral a uspořádal Pavel Číp. Vzniklo tak svým způsobem unikátní dílo, které obsahuje 464 lidových písní a koled z Moravy a Slezska.

Na hranicích Srbska a Černé Hory leží region s názvem Banát. Ten tvoří šest vesnic: Svatá Helena, Rovensko, Gerník, Eibentál, Bígr a Šumice. Vesnice se nacházejí v horách ukončujících karpatský oblouk s masivy rozkládajícími se nad Dunajem.

Vznik těchto osad se datuje kolem roku 1823, kdy se po Dunaji vydali čeští kolonisté do tehdejšího pohraničního pásma rakouské monarchie,  aby zde těžili dřevo. Potomci těchto obyvatel zde žijí dodnes a kontakt s mateřským jazykem je pro ně přirozený. Není proto divu, že pořádají folklórní festival Čechů žijících v Rumunsku.

Na ten se vydala i naše gajdošská muzika spolu s gajdošskou muzikou ze Starého Poddvorova, dále členové folklórního souboru Světlovan z Bojkovic, členové folklórního souboru Pentla z Boršic u Blatnice a cimbálová muzika Kubíci z Velké nad Veličkou. Role hostitelů festivalu se ujaly místní skupiny z jednotlivých českých vesnic.

Nevšedním zážitkem bylo večerní spontánní vyhrávání a samozřejmě festival samotný. Za zmínku určitě stojí také příroda, která zde odhaluje své půvaby, túry po horách a řeka Dunaj. Během pobytu jsme měli možnost pozorovat překrásné západy slunce nad Srbskem či Černou Horou a vychutnávat si nádherná panoramata místních skal, hor a údolí.

Gyöngyös

Ve dnech 8. – 13.8.2009 probíhal ve městě Gyöngyös ( „Děňďéš“ – v překladu Perla ) 9. ročník mezinárodního folklórního festivalu. Do tohoto historického města ležícího asi 100 km  východně od Budapešti ve vinařské oblasti se sjelo mnoho souborů a muzik z různých krajin světa. Jako zástupci ČR byli delegováni Gajdoši z Kopanic a Venkovská dudácká muzika Bedrník z Jižních Čech.

Diváci měli možnost pozorovat různé projevy lidových tradic – počínaje maďarskou kulturou, přes exotické tanečnice z Venezuely, až po kozácké tanečníky ze Sibiře. Festival probíhal ve třech částech města, kde se střídali jednotliví účinkující. Po vystoupení v hlavním areálu se  přecházelo hrát na náměstí a odtud do parku. Tento pořadatelský počin umožnil pokrýt značný divácký zájem o jednotlivé hosty, neboť každý den festivalu bylo možné pozorovat ojedinělé projevy kultury.

Závěrem nezbývá než konstatovat, že se jednalo o velmi zajímavý folklórní festival, na který se bude jistě ještě dlouho vzpomínat.

V rámci dnů beskydské kultury probíhal dne 2.8.2009 v polské Rajczi

VIII. ročník  festivalu GAJDOSZY i DUDZIARZY.

Zahájení festivalu se konalo při dopolední bohoslužbě. Po skončení mše se  účinkující i diváci vydali průvodem, v jehož čele vyhrávaly jednotlivé gajdošské muziky, do amfiteátru. Zde se vesele vyhrávalo až do večerních hodin.

Atmosféra gajdošského setkání byla  jedinečná o čemž se můžete přesvědčit z přiložených fotografií.