Gajdoši z Kopanic

O nás

Gajdoši z Kopanic

K nemnoha muzikantům, jimž se staly právě gajdy osudem, patří i rodinná muzika Gajdoši z Kopanic, již tvoří manželé Bohumil a Lýdia a syn Jiří Gabrhelovi ze Starého Hrozenkova. Jejich vztah k místním tradicím není náhodný ani uměle vypěstovaný; jejich předkové žili od nepaměti v tomto kraji kdysi zapomenutém Bohem i lidmi a spoluvytvářeli jeho duchovní svět. V rodokmenu Lýdie Gabrhelové bychom pod jménem její prababičky Anny Struhárové a babičky Irmy Gabrhelové dokonce rozpoznali dvě ze slavných kopaničářských žen.

Vnitřní svět rodiny Gabrhelových byl tak od prvopočátku spojen s archaizujícím prostředím Kopanic a členství v souborech Kopaničárek a Kopaničár (tehdy pod vedením manželů Kopuncových) jen předzvěstí jejich další cesty. Na počátku 90. let, když povyrostly jejich děti se poprvé představili veřejnosti na Kopaničářských slavnostech jako rodinná gajdošská muzika. Vzbudili pozornost – vždyť gajdy umlkly na Kopanicích před mnoha desetiletími. Bohumil tak obnovil hudební tradici, když se vydal na nelehkou, ale pro gajdoše typickou cestu vesnického muzikanta –samouka za učiteli – do Brna, na Valašsko, do jižních Čech. Svým nadšením strhl postupně i další příslušníky rodiny. Rodinná muzika Gabrhelových ve složení otec Bohumil (gajdy, zpěv), matka Lýdia (zpěv), dcera Lýdie (housle, zpěv), syn Bohumil (housle, zpěv), syn Jiří (píšťalka, zpěv) vystoupila naposledy na MFF STRÁŽNICE v roce 1997.

Cestou z vystoupení

Celá rodinná muzika po vystoupení v Bratislavě

Vrcholné období prožívají Gajdoši z Kopanic – ustálení v triu: Bohumil (gajdy D,G,F dur zpěv), Jiří (gajdy C,D,G,F dur, G moll, píšťalky, zpěv) a Lýdie (zpěv) – v prvním desetiletí tohoto století. Tehdy překračují horizont kraje „Horenky Chabovéj“ a vydávají se hlouběji do karpatských regionů, zvláště na Slovensko a do Polska, aby se setkávali s muzikanty v horských krajích, kde gajdošská muzika patří k živé hudební tradici, a tak úspěšně reprezentovali svůj kraj. Znají je návštěvníci festivalů v Oravské Polhore odkud si Jiří několikrát přivezl cennou trofej ze soutěže mladých gajdošů, v Milovce, Žywcu, kde získali čestné uznání za autentickou interpretaci, v Poznani, v Zakopaném, ale i na Slovácku – ve Strážnici, v Břeclavi, či ve Vlčnově a také v Čechách – ve Strakonicích, v Praze. Hráli a zpívali v různých krajích na mnoha folklorních setkáních zpěváků a muzikantů, na besedách o Kopanicích v kulturních domech, v muzeích či knihovnách v mnoha obcích a městech. Všude tam poctivě a odpovědně reprezentují svůj kraj, vědomi si povinnosti naplňovat odkaz předků a předávat poselství lidové kultury příštím generacím.

Gajdoši z Kopanic

Repertoár čerpá muzika z vlastních sběrů, ze sbírek J. Černíka a F. Bartoše, ale také ze sbírky bývalého ředitele školy ve Starém Hrozenkově, rodáka z Kopanic, zakladatele souboru Kopaničár a prvního primáše Kopaničáru pana Josefa Kopunce, kterou osobně věnoval Bohumilu Gabrhelovi.

Nemalým problémem bylo zpočátku krojové vybavení. Většina krojů byla rozprodána a rozdána, případně byly pohřbeny se svými majiteli. Proto nezbylo než se naučit vyšít a ušít kroj. To zůstalo na mamince Lýdií. První základy ji naučila její babička Irma Gabrhelová, o které se píše v mnoha pověstech, článcích a knihách, které pojednávají o Kopanicích, ale oči babičce už nesloužily a tak se Lýdie vydala na Kopanice a začala sbírat staré výšivky a učit se podle nich. Za čas navštívila paní Julii Hodulíkovou ve Vyškovci, velmi zručnou vyšívačku. Ta jí ukázala, co se ze vzorků těžko vyčetlo. Hlavně jak ušít sak. Krpce a čižmy ušil dědeček Jan Gabrhel, vyučený švec u mistra Máčka v Pitíně. Tomu se podařilo zrekonstruovat kopaničářské papuče.

OCENĚNÍ MUZIKY